Julie Nováková (EM2007): Neúnavný žánrový Blíženec

Julie Nováková, palubní lékařka Expedice Mars 2007

Julie-EM2007

 

Julii Novákovou znáte především jako autorku science fiction, své kratší práce a články publikuje na stránkách časopisu XB-1, kde poslední dobou překládá rovněž populární články Jasona Sanforda. Pronikla i na zahraniční trh a publikuje mimo jiné v uznávaném online magazínu Clarkesworld. V minulém roce si s úspěchem vyzkoušela sdílený svět dobrodružných příběhů agenta JFK. V roce následujícím se můžeme těšit na její dosud nejambicióznější dílo – space operu Blíženci, která vyjde pod hlavičkou nakladatelství Brokilon jako trilogie v rámci edice Evropská space opera. A aby toho nebylo málo, připravila si pro nás i transhumanistickou antologii Terra nullius. To už je dost důvodů pro rozhovor…

 

Letos ti u Brokilonu vyjde trilogie Blíženci. Jak dlouho jsi na ní pracovala a jsou už nyní hotové všechny tři svazky?

Celkově to působí jako věčnost – pracovala jsem na ní s drobnými přestávkami bezmála čtyři roky. Všechny tři svazky jsou hotové. Vzhledem k tomu, jak těsně na sebe navazují a jak úzce se propojují některé linie, bylo nejrozumnější dokončit napřed celou trilogii a pak po sobě ještě pečlivě zkontrolovat, jestli všechno navázalo, jak mělo, jestli si tam něco neodporuje nebo některá část nevyzněla do ztracena. Za vychytání různých chybiček obrovsky vděčím betačtenářům, kterým tímto moc děkuji!

Jak bys ji jako celek představila čtenářům a lze ji k něčemu přirovnat? Kdo je podle tebe cílová skupina trilogie, tedy čtenáři, kteří by ji v žádném případě neměli minout?

Blíženci jsou nová space opera pro čtenáře, kteří mají rádi dobrodružství, sympatické postavy i zajímavé nápady. Obsahuje hodně kyberpunkových i biopunkových motivů; na své si trochu přijdou i fanoušci military SF, i když válečný konflikt není ústředním bodem zápletky. Kdybych měla jmenovat nějaké inspirace, myslím, že v době vymýšlení celého konceptu jsem byla pravděpodobně ještě ovlivněná Reynoldsovým Odhaleným vesmírem a filmy a seriálem Ghost in The Shell, ale neřekla bych, že k nim lze Blížence přirovnat. To by jednak na mé straně mohlo u takových děl vypadat jako chvástání, jednak by to nebyla pravda – žánrově by k nim Blíženci patřili, ale stylem, příběhem i svým fikčním světem jsou úplně jinde. Za samotný nápad na způsob cestování v univerzu Blíženců a zároveň prvek, od kterého se odvíjí celý širší příběh, vděčím Brianu Greenovi. Jeho Elegantní vesmír tehdy Blížence vlastně odstartoval, i když nevím, jak by se sám Greene tvářil na můj poněkud kreativní způsob nakládání s Calabiho-Yauovými prostory…

Blíženci jsou bezesporu tvým dosud nejambicióznějším dílem. Byla jsi od začátku rozhodnuta napsat něco tak obsáhlého, anebo si to vyžádal až sám příběh?

Už ve chvíli, kdy jsem příběh plánovala, bylo jasné, že buď půjde o jediný tlustospis, nebo – což mi připadalo jako lepší varianta – si vyžádá více knih. A rámcová osnova poskytovala logické předěly v příběhu právě pro trilogii, psát jsem tedy začala už s vidinou tří knih. Je tu prostor i pro případné pokračování, které by ale přinejmenším zčásti mělo jiné postavy a vzhledem k zakončení Blíženců už by se vydávalo trochu jiným směrem – ale o tom více až po vydání celé trilogie… Zatím mám v plánu jen pár samostatných povídek s postavami z Blíženců, odehrávajících se před událostmi z trilogie i po nich.

V poslední době jsi úspěšně publikovala své kratší práce a články i na angloamerickém trhu. Lze v dohledné době očekávat další překladovou povídku? Nesníš v koutku duše třeba i o zahraničním vydání Blíženců?

Jednu povídku mám už přijatou v zajímavém žánrovém magazínu Ares Magazine vydávajícím kromě povídek a článků i deskové hry, což mi připadá jako skvělý koncept, ale jde o poměrně nový časopis a zatím vydali jen první dvě čísla, a tak doufám kvůli udržení jejich nápaditého konceptu i kvůli své povídce, že na trhu nadále vydrží a budou získávat stále více čtenářů. Pár dalších povídek, které jsem mezitím napsala anglicky, porůznu visí nabídnuté a čekám na odezvu; uvidíme tedy, kam se to vyvine.

Julie-01-2015

Zahraniční vydání Blíženců by bylo skvělé, ale musel by se najít překladatel, který by byl ochoten přeložit přinejmenším první díl s nejistou vyhlídkou na zisk; pro autora je prakticky nemožné si zaplatit dobrého překladatele, a tak by do toho musel jít s tím, že honorář dostane tehdy, když kniha najde nakladatele a bude vyplacen honorář. Nejspíš málokterý soudný překladatel by šel do takového rizika. A samotné by se mi Blížence překládat nechtělo. Směrem z češtiny do angličtiny jsem už sice přeložila jak několik svých povídek (včetně té, která by měla vyjít v Ares Magazine), tak různé články, ale pouštět se do práce tohohle rozsahu by mě upřímně řečeno děsilo. Když si představím čas, který by mi překlad zabral, raději ho věnuji psaní. Nevylučuji, že někdy příště už to půjde naopak a otázka bude směřovat na přeložení anglicky psaného románu do češtiny. Psát přímo anglicky je přinejmenším pro mě daleko snazší než do angličtiny překládat a překlad do rodného jazyka, zvlášť u svého vlastního textu, je také jednodušší než do cizího. Ale jakkoli mi nevadí psát povídky už spíš anglicky, nechtělo by se mi – alespoň zatím – psát napřed v angličtině vše a do mateřštiny už jen překládat. Psát česky mě stále baví, na tom se nikdy nic nezměnilo.

Letos se u Brokilonu pro mnohé jistě překvapivě objeví tvá první antologie Terra nullius. Jak se vlastně zrodila myšlenka pokusit se sestavit antologii na českém trhu, který je domácími sborníky poněkud přeplněn? Čím se odlišuje od antologií osvědčených jmen jako Michael Bronec, Ondřej Jireš či Vlado Ríša? A máš v tomto ohledu plány i do budoucna?

Domácích antologií vychází hodně a řada z nich je velmi pěkná a ambiciózní, ale jednak převažuje fantasy a jednak se témata i jména leckdy trochu opakují. Kolik opravdu hardcore sci-fi antologií u nás vychází? Zrovna Brokilon tenhle trend letos posouvá ve prospěch SF: Kromě Terry nullius se chystá i antologie Roberta Pilcha Capricon 70, zaměřená na space operu. Fanoušci SF tedy určitě mají na co se těšit! Není to ale obvyklá bilance.

Vzniku Terry nullius předcházela jakási dávná debata o tom, jestli Češi umí napsat pořádnou hard SF. Už nevím, kdo tehdy vehementně zastával pozici, že ne, ale já jsem nás hájila. Dobrá hard SF u nás vzniká, ale početně je to minoritní subžánr, stejně jako v zahraničí. Pohrávala jsem si s myšlenkou sestavit domácí antologii hard SF, ale daleko zajímavější než stavět jen na subžánru je typicky jednotící téma, které autoři pojmou z různých pohledů. A čím se SF včetně hard SF zabývá už odnepaměti a co je přitom stále aktuální a fascinující? Podstatou lidství a jeho proměnami. SF je žánr, který se nejlépe ze všech může ptát, co to je člověk a jak se ta definice může proměnit. Čím více úhlů pohledu na tuto otázku se sejde, tím rozmanitější a zajímavější je výsledek, a tak tu máme biotechnologie, genové inženýrství, neurální implantáty, propojení vědomí s jiným člověkem, zvířetem či strojem, přenos vzpomínek i mimozemskou biologii. Žánrově především hard SF, a to s prvky špionážního thrilleru, humoru či dobrodružné space opery, ale i několik méně hard a stejně tak fascinujících pojetí transhumanismu. Čtenáře XB-1 určitě potěší jména známá z časopisu, jako Martin Gilar nebo Hanuš Seiner.

Nápad na další antologii mám, a pokud Terra nullius sklidí úspěch, začala bych nejspíše koncem léta oslovovat autory. A třeba by se mi tentokrát podařilo získat i Editu Dufkovou, která původně přislíbila účast i zde, ale nakonec místo memů předala dál své geny, takže je pochopitelné, že jí tou dobou na psaní už moc času nezbývalo.

Na závěr mi dovol obvyklou otázku. Co pro nás chystáš do budoucna? Na čem zrovna pracuješ a co máš v plánu do nejbližší budoucnosti? Najdeš si v tom shonu čas i na povídky a články pro XB-1?

Tedy, v nejbližší budoucnosti bych měla napsat především diplomovou práci, ale kromě ní pracuji na novém románu i několika povídkách, které by se mohly objevit v XB-1, a na články samozřejmě také nezanevřu. Některé se objeví i v zahraničních magazínech; chystané číslo Fantasy Scrollu obsahuje mou recenzi Echopraxie a chystám i jeden nový článek pro Clarkesworld. Zároveň se s Janem Kotoučem a Honzou Feltem pouštíme do vedení řady workshopů (nejen) pro aspirující spisovatele, a to jak v češtině, tak v angličtině. Cizinci žijící v ČR dříve neměli moc možností učit se tvůrčímu psaní, čistě kvůli jazykové bariéře, a my jim tu příležitost poskytujeme – stejně jako Čechům, kteří by rádi psali anglicky. Writing Workshop se v celé své šíři teprve rozjíždí, a tak uvidím, jak půjdou dohromady studium a práce na univerzitě, občasné korektorské a překladatelské zakázky, workshop, psaní beletrie i publicistiky, přednášení, editování a kdovíco dalšího. Občas mám pocit, že je toho možná až moc, ale je to rozhodně lepší než naopak. Takhle mám stále co dělat a především dělám věci, které mám ráda a které mě baví!

 

Článek převzatý z časopisu XB-1, měsíčníku sci-fi, fantasy a hororu