A teď tenhle sklep proměníme v palubu kosmické lodi, dobře?
Nedělní večer a pozdější noc se vedlejší posádce a velitelům poněkud protáhla. Naší úlohou bylo připravit simulátor natolik autenticky, aby se v něm hlavní posádka cítila opravdu jako v kosmu.
Proměnit obyčejné dřevěné skříňky a poličky v „něco více“ spočívalo především v oblepení zmíněného nábytku zlatou nebo stříbrnou termofolií. Nezdá se to býti složitou úlohou, ovšem ve chvíli, kdy nasazujete již připravenou skříň zpět do pantů a folie vám trčí všude, vám to neudělá zrovna radost. S nábytkem nám souvisí také nátisk vlajek, které jsou na nich v současné době umístěné. Slovenská a česká vlajka byly nutností pro výstup na Mars, přece jen nás musí naši astronauté reprezentovat! Bdělý člověk s naprosto neposkvrněným vnímáním by asi neměl problém představit si, jak se musí vlajka otočit, aby skončila natisknuta správně oboustranně. Ve dvě hodiny ráno se ale přemýšlí poněkud hůře.
Soukromí v zajetí kamer? Dejme tomu, dopřejeme jim koutek. Černé plachty, patrové postele a dva nešikovní a unavení realizátoři. To jsme my. Pokud nepřipomeneme situaci, kdy jsme málem rozbili hasicí přístroj a já se praštila do již zmíněné, nyní již zlaté, skříňky, můžeme výsledek zhodnotit rozhodně kladně. Astronautům byl poskytnut luxus jménem zacloněné postele.
Po rozbití 2-3 odměrných válců a spotřebování zhruba padesáti metrů lepicí pásky nás čekalo doplnění krabic a polic potřebnými pomůckami, jež budou sloužit kosmonautům k provádění experimentů a úloh. Přetřídit všechny nám dostupné psací potřeby, všelijaké kuchyňské nádobí a nalézt nůžky se stalo nadlidským úkolem. Ale povedlo se!
Nemohu se nezmínit o Míšově a Honzíkově zahrádečce, což je menší záhonek, který dělá hlavní posádce společnost a radost na palubě. Zahrádečka byla SAMOZŘEJMĚ v kokpitu připravena jako první. Čestné místo, no nemám pravdu?
Dvanáct lidí je dvanáct lidí. A dvanáct lidí je těžké zkoordinovat a donutit je k čistotě. A to zvláště ve chvíli, kdy všichni pracují, dokončují detaily na již výborně vypadajícím simulátoru a nervózně přešlapují a horentně přemýšlí, zda se na něco nezapomnělo. A tak se milé Elišce stalo, že palubu nejméně šestkrát zametla a poté vytřela. Třešničkou na imaginárním dortě se stal moment, kdy se kameraman rozhodl natočit si posledních pár záběrů a nanosil mi bahno všude včetně laboratoře. Nu což, uklízeček je vždy potřeba.
Na procházku simulátorem se můžete vydat zde.
Eliška Trampotová, záložní posádka Expedice Mars 2015